Červenec 2014

things i want right now /2/

30. července 2014 v 23:05 | x |  other
a byla bych šťastná

jako vždycky

22. července 2014 v 15:31 | x |  diary
strašná chuť napsat článek
nějak jsem po dlouhý době narazila na jeho profil na fb. podívala se na jeho starý fotky. všude já. chybí mi to. skvělý období mýho života, jedno z nejlepších.
a teď je to kretén, co mi posral život. spousta věcma. psala jsem to gardymu. nebejt toho, jak se ke mně chová od února jsem úplně jinej člověk. víc sebevědomej. nekouřila bych. nebála bych se cokoliv udělat. nebála bych se dalšího vztahu.
asi jsem spíš divná.
neodepisuju mu. cítim se za to špatně. a taky se cítim špatně za to, co k němu cítim. nebo spíš necítim. oddaluju to, kdy s nim pujdu ven, protože to teď nechci řešit. nechci to řešit nikdy. že já s tim začínala.
uvědomuju si, že celý prázdniny jsem vlastně doma. nic nedělam, jenom se nudim. jednou grilování, jednou long a víno ve tři ráno s viki, jednou jsem jela za gardym, občas kino s rodinou, nakupování, předevčírem jsem byla v praze se podívat za sestrou a jejim přítelem a asi jednou jsem jela za tp a pak ještě za vv. jinak celý prázdniny akorát chodim pořád ven se psem, do posilky, opaluju se nebo uklízim. super prázdniny. snad to už bude lepší. ale jo, vypadá to tak.
ve čtvrtek bych měla jít s yt celebritou do kina, pak někdy s faigym na long, pátek za gardym, pp a tak, pak mi přijede viki - takže praha a tak, tábor, gardenparty u eluš s dejvem, majdou, bárou a hóňou a dovolená. ok, to neni zas tolik plánů. přitom jsme měla jet na colours of ostrava, jít na atmo, bejt pořád v plzni a měla u mě spát josy.
když se vrátim ještě k některým věcem..
noc ze čtrnáctýho na patnáctýho. náš velkej nákup u vietnamců. nejlepší monster rehab, červený a bílý víno, lucky strike a marlboro, dvoje brambůrky, cookies a jablečnej džus. půl hodiny jsme hledali místo, kam jít, až jsme potkali l a šly jsme i s ní ke garážím. ale nejdřív pro vodku. nepiju vodku, ale vodka s jablečnym džusem je fakt dobrá! přivlastnila jsem si bílý víno, jezdila na longu po prázdných silnicích a natáčela je jak tancujou. kradli selát ze zahrady ohraničenou ostnatym drátem. nakonec to nebyl salát. ani kedluben. nakonec jsme stejně nezjistili, co to je, i když jsme to ve čtyř ráno hledali. nezbyla mi ani jedna krabička. vodku jsme dopily, trochu vína jsme nechaly na schodech u garáží. lezly jsme na střechu garáží. kreslily cígem po stěnách. tancovaly v leže. když už l šla domů, lehly jsme si s viki na chodník, opřely si hlavu o long a já dopíjela vodku s džusem. před párou ráno jsme přišly domů. totálně špinavý, mimo. pouštěly jsme si papa roach, the offspring a podobně.
kino s yt celebritou. už jsem s nim měla jít jednou a to na transformers. nakonec jsme nešli, nevim proč. možná proto, že zjistil, jaká doopravdy jsem. ale včera jsem ho po dlouhý době potkala. napsal mi, že jsem si ho ani nevšimla. a začali jsme si psát. mam ho ráda. je fajn. spoustu lidí o něm říká, že je to kretén a tak, ale já ho mam prostě ráda. většinou mam odlišnej názor na lidi než všichni ostatní. a nějak jsme se dostali k tomu, že spolu pujdem do kina. gardymu pořád tvrdim, že nerada chodim s někym jinem než s rodinou nebo viki do kina, což je pravda. nevim proč s nim tak nějak chci. a zároveň nechci.
tábor. chodim spát v šest, vstávam před osmou a přes den ještě zvládam tréninky. i když je pravda, že na těch tréninkach se toho moc nedělá. když něco nechceš dělat, prostě to neděláš. většinou. přežívání na musli tyčinkach, protože kdykoliv jsem viděla jakýkoliv jiný jídlo, bylo mi blbě. taky jsem zhubla. byla jsem za to ráda. doufam, že letos to bude stejně. je svym způsobem fajn, když dva tejdny skoro nejíte. ani jsem neměla hlad.
gardenparty u eluš s majdou, bárou, hóňou a dejvem. jo, ty dva tam budou taky. nechci je tam spolu. poslouchat jejich kecy na mě. hlavně že kluk a nejlepší kamarád. oboje už ex.
tyhle prázdniny jsou na hovno
pa

já to říkal

17. července 2014 v 23:57 | x |  diary
nevim čim začít a zároveň nemam o čem psát
takže nic nenapíšu
zase
jak jinak
nějak nevim, jak napsat to, o čem pořád dokola přemejšlim

(nikoho neposloucham radši než sheena a maat!!)
vlastně ještě mam dost ráda paulieho, no
chceme bejt slavný


zmatek

12. července 2014 v 15:18 | x |  diary
asi píšu článek jenom proto, že mam strašnej zmatek v hlavě. a nebo prostě jenom proto, že mi nejde wifi.
proč to pořád nechávam tak, jak to je? čim dál víc ( nevim, co tu bylo a smazalo se. seru na to.
zase jsem se na něco těšila a zase to nevyšlo. proč, sakra? proč mi nikdy nic nevyjde? vždycky se akorát na všechno těšim a nic se nakonec nestane. měla jsem jít na atmo. a co se stalo? vystupujou až v půl druhý a vlak mi jede až v půl šestý. ráno. a tim mi rodiče jet nenechají. SAKRA. vždycky se to takhle nějak posere.
tenhle tejden, nebo jakoby ten co teď bude, bych měla jet za vv do tachova. tak snad aspoň to by mělo vyjít. je skvělej. a cute. ne, nechci ho. ale má skvělej hudební vkus, zpívá a hraje na kytaru a má vansky s kočkama. haha. a třeba s kouřením to má úplně stejně jak já. takovych lidí už moc neni, protože buď všichni kouří fakt hodně nebo vůbec. nechce se mi teď vysvětlovat, jak to mam já, ale prostě to má úplně stejně.
teď o prázdninách, jak nemam co dělat a když jsem u táty, tak celkem často chodim se psem (mam dva, ale vždycky chodim jenom s jednim) ven. přemejšlim o blbostech, posloucham zvuky lesa a užívam si, že existuje aspoň někdo, kdo mě poslouchá. myslim tim jak povely, tak i ty sračky, co mu vykládam. a jde se mnou kamkoliv.
dneska jsem vzala toho staršího psa (kterej mě, a vlastně úplně všechny, víc poslouchá, heh) a šla s nim na trochu delší procházku. les, louka, silnice, pole.. šli jsme všude. celou cestu jsem slyšela někde v dálce bouřku, ale myslela jsem si, že se mi to jenom zdá, protože bylo tak 22 stupňů, svítilo sluníčko a bylo mi prostě strašný horko. jakmile jsem ale vylezla z lesa, tak jsem viděla, jak z jedný strany je sice slunce a skoro žádný mraky, ale na druhý je úplně černo. dokonce jsem viděla i takový ty klikatý blesky, nejenom záblesky jako většinou. v tu chvíli mě zase napadlo něco naprosto kreténskýho. a to vlastně to, že si tu procházku ještě prodloužim, protože chci pak jít v dešti. jsem normální? ne. ale bylo pak vážně skvělý jít tak posledních pět minut v dešti. fakt skvělý, bez ironie.
když jsem dneska koukala na pretty little liars, tak jsem se málem rozbrečela u jedný scény. citlivka, lol. u scény, kde toby říká spencer, že chce, aby věděla, že nikdy neni sama. taky chci někoho, kdo mi tohle bude říkat. konkrétně nějakýho kluka.
vlastně jsem se málem rozbrečela u víc scén, ehm. třeba u tý, kde spencer mluví o tom, jak se dozvěděla, že se její rodiče budou rozvádět a já si uvědomila, že přesně tohle jsem prožívala cca před rokem a půl. ,sice to u nás nebylo vždycky nejlepší, ale prostě jsem si myslela, že naši budou pořád spolu' asi tak. teď už přes tři měsíce bydlí každej jinde a já každej tejden taky, ale i když jsou to ty tři měsíce, tak jsem si pořád moc nezvykla. nepřijdu si nikde doma. a pokaždý si musim ze začátku zvykat na změny, protože je to u obou úplně jiný. u táty je to, kde jsem vždycky bydlela. kde jsem bydlela patnáct let. mam tu sestru a psy. vesnice. musim tu pořád uklízet. táta se moc nevyptává, s kym to jdu ven a dovolí mi chodit ven s klukama. jo, vtipný, že mi rodiče skoro ani nedovolí chodit ven, ale o tom jindy. mam tu repráky (důležitej fakt, no). a křečka. mamka zase bydlí v menšim městě. ve stejnym, kam jsem chodila pět let na základku a kde bydlí moje nejlepší kamarádka. líp se tam dostanu do plzně, protože tam jezdí víc vlaků a autobusů a to i o víkendu. dokážu si tam sehnat chlast (nemam ráda to slovo, ale nevim, jak tomu říct jinak) a cíga. máma chodí na noční, takže se občas v noci můžu sebrat a jet se projet na longu nebo tak. mam tam macbook (zase důležitá informace). bydlí v bytovce, ve třetim patře. nemusim tu tolik uklízet, protože tu neni moje sestra, která by mi každej den dala padesát úkolů, co musim udělat. jasně, že ráda pomůžu rodičům s úklidem a s takovýma věcma, ale zdá se mi, že moje sestra to přehání.
všimli jste si někdy, jak často píšu závorky? a hah? a heh? haha? hehe? prostě? pořád? a tak? fakt? vážně? neumim psát. vždycky jsem si myslela, že aspoň v tomhle jsem o trochu lepší než většina lidí, ale ne, nejsem. vážně nejsem vůbec v ničem aspoň o trochu lepší.
chtěla bych, aby se vrátil rz a fakt někdy, co nejdřív, přijel. filmy, brko, sheen do repráků (to mi připomíná, že mě dneska sheen followl na instagramu!! a z takový maličkosti jsem měla radost jak malý dítě, yep) a tak. pochybuju, že to vyjde, ale kdyby to vyšlo, byla bych happy. mam ho vážně strašně ráda. jako kamaráda. dobrýho kamaráda. on mě asi tak nebere, jak jinak, ale to mi nebrání v tom, abych ho já tak brala.
a taky bych chtěla nějakýho kamaráda, kterýmu bych mohla napsat, že se nudim nebo že nemam náladu a on by mi napsal, že je za chvíli u mě. něco jako kamaráda s výhodama, haha. feel like a bitch. ale tak no a co. dali bysme cígo, klidně i brko, víno a povídali si o všem. kamaráda, co by mi dokázal zlepšit náladu kdykoliv. nemusela bych se před nim přetvařovat a klidně bych před nim mohla bejt v drdolu, nenamalovaná a v pyžamu (jako, mně se moje pyžamo líbí, ale stejně!!:D ) a nepřipadat si divně. kamaráda, kterej by mi pujčoval jeho trička a mikiny, protože neznam nic lepšího než pánský oblečení. kamaráda, kterej by se mnou ležel v posteli a já mohla bejt co nejblíž u něj a other stuff, you know.ale ne zas úplně všechno O:):D kamaráda, co by se mnou jezdil na longu, skejtu, bmx, penny, nebo já nevim na čem se dá ještě jezdit. kamaráda, kterej by se mnou klidně chodil i do posilky. a nebo to radši ne. sice chci před nim bejt nenamalovaná a tak, ale v posilce vypadam jak červený spocený prase a to už je na kohokoliv moc. hah.
existuje vůbec někdo takovej? asi si dam na něj inzerát nebo já fakt nevim.
baví mě to, co si píšem s tk. taková ta sranda jako, ať mi přiveze jelena a on, že jenom za blowjob a kakao a já mu na to řeknu, že jsme domluvený. vlastně si píšem jenom o tomhle nebo o tom, že je zase na nervy z jeho ,mladý'. to slovo jsem dřív fakt nenáviděla, ale v poslední době ho kolem sebe slyšim tak často, že si na něj začínam zvykat.
nevim, jestli se mi to jenom zdá, protože píšu ve wordu, nebo jestli je ten článek fakt tak dlouhej. nevadí, tohle jsem všechno jsem fakt chtěla, a potřebovala, napsat.
a ještě mam jednu věc.. neni někdo, kdo by se mnou začal jezdit na longu? protože mi přijde, že ho mam fakt zbytečně. za tenhle rok jsem na něm pořádně byla jednou. mrzí mě to. dokonce přemejšlim o tom, že bych ho prodala. a to nechci, protože jezdit mě fakt baví. jenže vždycky jsem jezdila s dejvem a od tý doby, co spolu nejsme, tak jsem na něm vlastně nebyla.
:(
mějte se famfárově a tak něco, bye)

na prach

10. července 2014 v 23:09 | x |  diary
vždycky chci začít psát článek, ale nakonec postupně zjišťuju, že píšu sračky, tak to radši celý smažu. možná to tak dopadne i teď.
všechno je tak nějak divný. špatně divný. nemůžu přestat přemejšlet nad tim, co cítim k tp, už jsem dlouho neviděla viki a chybí mi!, nemam s kym chodit ven, venku je hnusně.. je toho víc.
když jsem dneska přijela z plzně z očního a viděla na posteli položenej dopis, byla jsem strašně ráda. nevěděla jsem od koho je, ale mam strašně ráda dopisy. jasně, jsem třeba i ráda za blbou smsku odněkud z dovolený/tábora nebo tak, ale dopis mi přijde takovej osobnější. musíš si na něj najít víc čas a je to pracnější a všechno. dopis ti nepošle jen tak někdo. navíc, v dopisu si musíš předem rozmyslet, co tam budeš psát a nemůžeš nic smazat. jakmile něco napíšeš, je to tam napsaný. nemůžeš si to rozmyslet.
když jsem viděla od koho ten dopis je, málem jsem se rozbrečela. já tu holku tak miluju! občas si říkam, že jí musí dost srát se se mnou bavit a ona mi dokonce pošle i dopis. vyčítam si, že jsem jí neposlala dopis na tábor, jak jsem slibovala. ale neměla jsem o čem psát a tak.
píšeme si asi tak tejden. nikdy jsme se neviděli, i když 'bydlíme' ve stejnym městě. a já si tě za ten poslední tejden tak strašně oblíbila.
nějak jsem si ještě víc oblíbila chození do posilky. už jenom kvůli tomu pocitu, že pro sebe něco dělam. i když pak přijedu domů a přežeru se. ZABIJTE MĚ ZA TO.
ale fakt to tam miluju. vždycky si nasadim sluchátka a snažim ze sebe dostat, co nejvíc. když nedostanu, jsem na sebe naštvaná. nedam toho moc, ale snažim se, co nejvíc. když druhej den cítim, jak mě bolí svaly, mam z toho radost. svym způsobem tu bolest mam ráda.
čim dál víc přemejšlim o tom, že bych po čtyřech rokach skončila s tancováním a začala místo toho pravidelně chodit do posilky. stejně tancovat neumim a kdybych začala líp jíst aspoň bych byla spokojenější se svojí postavou. tu, co mam teď, tak tu nenávidim. široký boky, tlustý stehna, divný břicho a žádný prsa. haha, to poslední asi posilkou nezměnim, ale aspoň by to nebylo tak divný, kdybych byla hubenější a vypracovanější.
jsem hrozně nesebevědomej a tuctovej člověk. chci bejt něčim v výjimečná, lepší než ostatní. chci dělat něco, v čem by mě ostatní obdivovali nebo nějak uznávali nebo já nevim. asi taky proto chci chodit do posilky. chci bejt sama se sebou spokojená a ne se nenávidět za všechno, co udělam nebo za to kym nebo čim jsem. vlastně neni moc věcí, co bych na sobě měla ráda. vzhledově možná tak svoje oči. a jo, taky si říkam, že bych mohla vypadat hůř. na svý postavě nemam ráda nic. a povahově? hah, vůbec. všechno je na mně špatně.
přijeďte někdo na cígo a na (bílý!!) víno, jen tak si popovídat úplně o všem, díky.
celkem depresivný článek. ale tak co.
pa)


přestaň psát

8. července 2014 v 23:11 | x |  diary
sakra
co ty jsi za kreténa, tyvole. sereš mě, tak hrozně mě sereš. sereš mě občas tak, jako seru já sebe. každej večer mi píšeš ,miluju tě' a každý ráno, jak se mi za to omlouváš. kdybys držel hubu, bylo by to všechno lepší. ale abych ujasnila o co jde, začnu od začátku.
v lednu jsem se začala bavit s jednim klukem od nás ze školy. nebo spíš, začali jsme si psát. nelíbil se mi, ale psala jsem si s nim ráda a psali jsme si každej den, prostě pořád. za chvíli jsem ho začala brát za něcojakonejlepšího kámoše. vtipný, co? znáte člověka necelej měsíc, ale rozumíte si s nim víc než s lidma, co znáte čtyři roky a byli pro vás předtim ty ,nejlepší'. všechno bylo fajn až do tý doby než mi začal psát, jak jsem úžasná. ze začátku to bylo milý, zlepšovalo mi to náladu a tak. ale postupem času to začalo bejt otravný. myslim, že někdy v květnu si začal občas psát i s mojí nejlepší kamarádkou a svěřil se jí, že mě chce. naivní myslet si, že mi to neřekne. ne, že by to byla svině, který se nemůžete svěřovat, ale prostě.. chápete. nechtěla jsem se k němu chovat jinak, když jsem to zjistila, ale nejde se chovat k tomu člověku stejně, i když sebe víc chcete. ale tohle s tim asi ani tolik nesouvisí.
jednou se mi svěřil s tim, že mě chce. dělat, že jsem o tom nevěděla bylo pro mě celkem snadný. ale dělat, že mi to nevadí? to už snadný neni.
nevim proč mi to tolik vadí. možná ze začátku mi to trochu zvýšilo sebevědomí, že se našel někdo, kdo by mě chtěl. ale postupem času jsem si uvědomila, že on je tak strašně.. hloupej, nebo jak to říct. nejdřív mi psal, co má dělat s tim, že mě miluje a že ví, že já ho nechci, tak ať mu nějak pomůže se odmilovat nebo co. jsem taková, že mě všechno snadno vytočí, takže mě tyhle kecy strašně štvali. potom začal pořád psát, jak jsem úžasná. nedokáže psát o ničem jinym než o tomhle. moc mu neodepisuju, nevim co. a když mu neodepíšu třeba půl hodiny, hned začnu psát ,haloo', klidně i třikrát za sebou. a to mě vytočí ještě víc.
teď mi napsal ,už mi fakt nebaví si psát sám'. bez smajlíků, to u něj znamená, že je nasranej nebo zklamanej. řekla bych, že oboje dohromady. ale prostě asdfghjkl
,zajímalo by mě, jestli mi ještě někdy odpovíš' jo, doprdele, odepíšu, ale až budu mít víc času, sakra.
(myslim že) v sobotu měla sestra něco jako 'house party'. jasně, že jsem nebyla zvaná, ale bylo to u mě doma, takže jsem tam vlastně byla s nima. přišla jsem si trapně jako vždycky, když jsem někde se ségrou a jejíma kamarádama. všichni mě totiž považujou za hloupou malou holku. a možná jí sem.
když už začali všichni pít, tak jsem 'tajně' upíjela zadarmo a bylo to všechno tak nějak lepší. skoro celou dobu jsem byla u vodnice, měli jsme celkem čtyři. čtyři různý vodnice a míchání různýho alkoholu? už nikdy. když jsem se potom ve čtyři snažila usnout, točila se mi hlava jak nikdy a kdykoliv jsem zavřela oči, chtělo se mi fakt hodně zvracet. takže jsem snad hodinu strávila na zemi s mym obědem obarvenym friscem. mňamka.
nejsem zrovna alkoholik, takže od tý doby nemůžu alkohol ani vidět. a to myslim vážně. a taky meloun. sice jsem už ho měla, ale neni pro mě zrovna příjemný ho cítit. v sobotu jsme totiž měla meloun nasáklej vodkou a.. hnus. nenávidim vodku.
cítim se blbě za svoje myšlenky. nejhorší je, že před nima ani nemůžu utéct. a v poslední době se nejhůř cítim za tu, co souvisí s tp. chodim s nim necelý dva tejdny a.. nevim, nejsem si jistá, jestli chci. možná toho jenom moc očekávam nebo mam pořád před očima ten náš vztah s dejvem, kterej byl úplně jinej než s tp, nebo je v tom úplně něco jinýho. já prostě nevim. mam ho fakt ráda, to jo. jenom si nejsem jistá s tim, jestli i tak moc, abych s nim byla. shit.
pořád si stěžuju, jak jsem jenom doma, ale jakmile chce jít někdo ven, tak se mi nechce. možná ale je to tim, že chtěl ven zatim jenom gardy nebo tp. joo, s tp se mi chce, ale.. achjo, neumim to vysvětlit.
zase mi začal psát tc. je to jeden z mála lidí, kterýho budu mít ráda pořád, ať se bude chovat jakkoliv a ať mi udělá cokoliv. něco jako viki nebo dejv.
v dubnu, když jsme chodili ven, jsem ho měla fakt strašně ráda a vždycky jsem se na něj těšila. psal mi (pro něj) bezvýznamný kecy typu ,jsi fakt láska:-*', ale nepřeháněl to jako gardy. dával mi vždycky cígo, někdy i víc, má stejnej hudební vkus.. rozuměla jsem si s nim jak s nikym. pak jsme si najednou přestali psát. pokaždý, když jsme se začali domlouvat, že bysme šli ven, tak se z toho začal vymlouvat a já si pak přišla strašně otravně. a někdy před tejdnem mi zase napsal. a je to úplně stejný. napsal mi, jestli pujdu na atmo. a jestli pujdu s nim. nakonec nepujdu (tentokrát za to můžu já), ale chci ho tam potkat a bejt tam s nim chvíli.
dejv se fakt občas chová jak čůrák. buď si neuvědomuje, jak je hnusnej nebo ho to baví.
mam přehozenou noc se dnem. chodim spát okolo čtvrtý ráno a vstávam v jednu.
čus)

ego - pýcha

4. července 2014 v 13:51 | x |  diary
strašně moc miluju rz beaty. a taky zimní věc od čšp. konečně někdo dobrej z plzně.
pořád si stěžuju, jak jenom ležim doma v posteli a nic nedělam a když konečně mi napíše tp, že už přijel, ať jdem ven, tak se mi nechce. nebo jako.. chce, jenom jsem strašně líná zvednout se a připravit se. a taky se tak trochu bojim. ale to se mi tu vysvětlovat nechce, souvisí to s těma věcma, za který se stydim.
mamka pořád něco plánuje a nakonec to všechno zruší. díky mami.
včera jsem se v pět prostě zvedla a rozhodla se, že se pojedu aspoň trochu projet do plzně a napsala jsem gardymu, jestli nemá čas. jasně, že měl, jak jinak. vlastně jsem místo ježdění spíš se fotila a natáčela divný videa na go pro, protože gardy jí měl pujčenou.
když jsem ve dvě koukala na videa na yt a zrovna se rozhodla, že pujdu spát, tak mi volal hóňa. byl totálně na sračky, rozuměla jsem mu tak každý desátý slovo, ale zavěsit jsem to nechtěla. zaprvý mě tak nějak těšilo, že zavolal zrovna mně, protože se už nějak moc nebavíme a to jsme byli nejlepší kámoši, ani jsme si dlouho nenapsali ani debilní smsku, takže prostě.. chápete. asi ne, ale to je jedno. zadruhý, pořád mi opakoval, ať přijedu a jestli chci vědět, koho miluje. jasně, že to chci vědět! ale nakonec mi to neřekl a zavěsil. svině. a zatřetí, během prvních deseti sekund hovoru mě nasral, když mi řekl, jestli jsem dneska něco měla a jestli jsem vykalená. TY KRETÉNE. jednou jdu na twitter opilá a píšu tam sračky a hned všichni, že jsem strašně vykalená a dělají si ze mě prdel, ale když to udělá někdo jinej, tak je to úplně v pohodě. jednou něco zmínim o trávě a všichni se mi vysmějou, že jsem určitě hroznej hulič, ale ostatní si klidně můžou fotit jak balí a dávat to na instagram a je to v pohodě. a pak se díví, že jsem na ně hnusná a tak, když dělají tohle. sakra, proč to děláte? co jsem vám udělala? vůbec nic.
ale s tim všim začal dejv, jak jinak. nevim, proč to dělá. asi má nějaký komplexy a potřebuje si dělat prdel ze svojí ex nebo fakt nevim, ale je to trapnej kretén. (https://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=05SHhzwlOxg 28:18 - 28:45 .. )
vlastně to, že si nevěřim a takový ty další sračky, tak za to může z hodně velký části dejv. a já ho mam pořád z nějakýho nepochopitelnýho důvodu ráda.
ale divim se, že už mi je úplně jedno, že má holku. teda, nevim to stoprocentně, jestli ji má. přijde mi na něj moc hezká a moc v pohodě, i když jí neznam osobně. prostě, je mi jí líto, že je zrovna s nim. dejv byl skvělej člověk, ještě tak před rokem. no, možná i před půl. pak se začal chovat jak namachrovanej arogantní kretén. poznal pár 'známějších' lidí v plzni, začal si víc věřit a teď si myslí, že ho každej žere. vzpamatuj se.
chci bydlet někde úplně jinde. třeba aspoň v praze.
čus