na prach

10. července 2014 v 23:09 | x |  diary
vždycky chci začít psát článek, ale nakonec postupně zjišťuju, že píšu sračky, tak to radši celý smažu. možná to tak dopadne i teď.
všechno je tak nějak divný. špatně divný. nemůžu přestat přemejšlet nad tim, co cítim k tp, už jsem dlouho neviděla viki a chybí mi!, nemam s kym chodit ven, venku je hnusně.. je toho víc.
když jsem dneska přijela z plzně z očního a viděla na posteli položenej dopis, byla jsem strašně ráda. nevěděla jsem od koho je, ale mam strašně ráda dopisy. jasně, jsem třeba i ráda za blbou smsku odněkud z dovolený/tábora nebo tak, ale dopis mi přijde takovej osobnější. musíš si na něj najít víc čas a je to pracnější a všechno. dopis ti nepošle jen tak někdo. navíc, v dopisu si musíš předem rozmyslet, co tam budeš psát a nemůžeš nic smazat. jakmile něco napíšeš, je to tam napsaný. nemůžeš si to rozmyslet.
když jsem viděla od koho ten dopis je, málem jsem se rozbrečela. já tu holku tak miluju! občas si říkam, že jí musí dost srát se se mnou bavit a ona mi dokonce pošle i dopis. vyčítam si, že jsem jí neposlala dopis na tábor, jak jsem slibovala. ale neměla jsem o čem psát a tak.
píšeme si asi tak tejden. nikdy jsme se neviděli, i když 'bydlíme' ve stejnym městě. a já si tě za ten poslední tejden tak strašně oblíbila.
nějak jsem si ještě víc oblíbila chození do posilky. už jenom kvůli tomu pocitu, že pro sebe něco dělam. i když pak přijedu domů a přežeru se. ZABIJTE MĚ ZA TO.
ale fakt to tam miluju. vždycky si nasadim sluchátka a snažim ze sebe dostat, co nejvíc. když nedostanu, jsem na sebe naštvaná. nedam toho moc, ale snažim se, co nejvíc. když druhej den cítim, jak mě bolí svaly, mam z toho radost. svym způsobem tu bolest mam ráda.
čim dál víc přemejšlim o tom, že bych po čtyřech rokach skončila s tancováním a začala místo toho pravidelně chodit do posilky. stejně tancovat neumim a kdybych začala líp jíst aspoň bych byla spokojenější se svojí postavou. tu, co mam teď, tak tu nenávidim. široký boky, tlustý stehna, divný břicho a žádný prsa. haha, to poslední asi posilkou nezměnim, ale aspoň by to nebylo tak divný, kdybych byla hubenější a vypracovanější.
jsem hrozně nesebevědomej a tuctovej člověk. chci bejt něčim v výjimečná, lepší než ostatní. chci dělat něco, v čem by mě ostatní obdivovali nebo nějak uznávali nebo já nevim. asi taky proto chci chodit do posilky. chci bejt sama se sebou spokojená a ne se nenávidět za všechno, co udělam nebo za to kym nebo čim jsem. vlastně neni moc věcí, co bych na sobě měla ráda. vzhledově možná tak svoje oči. a jo, taky si říkam, že bych mohla vypadat hůř. na svý postavě nemam ráda nic. a povahově? hah, vůbec. všechno je na mně špatně.
přijeďte někdo na cígo a na (bílý!!) víno, jen tak si popovídat úplně o všem, díky.
celkem depresivný článek. ale tak co.
pa)

 


Komentáře

1 Sodomagor. | Web | 10. července 2014 v 23:13 | Reagovat

už si ani nepamatuju, kdy naposled mi někdo poslal dopis, vlastně když si tak vzpomínám, nikdy jsem nedostala dopis. ale mě by to docela bavilo si s někým takhle psát, jak píšeš, je to takové osobnější ty dopisy, a to se mi na tom líbí :).
jinak ta písnička L.D - Na prach je luxusní :)

2 Ronnie. | Web | 11. července 2014 v 0:46 | Reagovat

Hned bych přijela dát víno, jen kdybych nebydlela na druhý straně republiky. Je to na nic, když čtu tvoje články, v hodně věcech se vidím.
Ten dopis je super, já si pamatuju, že jako malá když jsem byla na mém prvním (a posledním) táboře, tak jsem ráda posílala domů dopisy. Vždycky mi taky udělala radost zpětná odpověď, protože to byla jediná komunikace, kterou jsem s rodinou měla. Bylo to fajn.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama