i'm feeling hopeless again

6. října 2014 v 20:47 | x |  diary
bojim se, že jednoho dne někdo o kom tu píšu najde tenhle blog.


už zase ten stejnej pocit, stejný myšlenky. pocit, že nikam ani k nikomu nepatřim. všechno je zase zmatený. září bylo fajn. snad nejlepší měsíc za rok 2014. no, to zas ne, ale bylo hodně fajn. byla jsem šťastná, svym způsobem. a teď tu sedim, brečim jak malá a cítim se strašně zmatená. co se to zase děje? všechno je divný, nic neni tak jak by mělo bejt.
jak si mam vysvětlit, že se zase bavim s dejvem? že se cejtim šťastná, když s nim sedim na fetkaschodech a koukam na něj jak balí brko, zatim co kouřim marlborka? jako kdyby to bylo rok zpátky jenom bysme se oba změnili. a našli si pár novych špatnych zálib.
nevim proč to tak mam, ale i když se snim bavim teprve pár dní(tejdnů), je to jeden z mála lidí, se kterym dokážu bejt stoprocetně sama sebou. možná je to tim, že už ho znam fakt dlouho. a možná taky tim, že před rokem to pro mě byl osm měsíců člověk, co pro mě znamenal strašně moc a trávila jsem s nim každej den. a pak vlastně měsíc zase to samý.
každej se mě ptá, proč se s nim bavim, když ještě před pár měsícema jsem říkala, jakej je to kokot. já sama nevim. nechápu to. a je mi to upřímně fakt u prdele.
necítim k němu už ani zdaleka to, co dřív. beru ho prostě jako kamaráda.
občas jenom nevim, jak se chovat. nejsem na tenhle náš vztah zvyklá. divný zmatený pocity z toho. a pak se zhulený objímáme a je to ještě divnější. protože to bylo něco jinýho než normální objetí. i když k sobě absolutně nic necítíme. nedokážu to vysvětlit.
naše domlouvání, že posledního října přijede. uděláme si houseparty ve dvou v bytovce. hh.
snad nejvíc v poslední době přemejšlim nad tk. dopíči, co to má bejt ta naše konverzace. nebaví mě psát ti tak, že ty odepisuješ jednim slovem. nebaví mě, abych se pořád snažila jenom já. ale jsem zvyklá si s tebou psát 24/7 a teď si čtyři dny nepíšem a už jenom tohle mě strašně sere. hlavně, že ,už teď mi chybíš', ale ozvat se sám od sebe nemůžeš, že jo. protiřečíš si, mateš mě.
žeru ten tvuj úsměv, některý tvoje zprávy, co napíšeš z ničeho nic, tvoje objetí. nenávidim to, jak odepisuješ, to jak jsem ti u píči, to jak máš milion dalších, co jsou pro tebe to samý jako já, naší rozdílnost.
asi tě mam prostě víc ráda než bych měla.
grd. už měsíc v kuse se s tebou hádam a ty mi teď vyčítáš, že ti odpovídam tak, jak ti odpovídam? strašně oceňuju, že se se mnou snažíš zase bavit normálně, ale to já nezvládam. zkus to pochopit. je to mezi náma všechno jinak. ty jsi jinej, já jsem jiná. neni to jako třeba ještě před dvěma měsícema. mam tě ráda. jenom ne tolik jako dřív. neberu tě jako nejlepší kamaráda. to nejde. každou vteřinu si myslim o tobě něco jinýho.
chci toho moc, když chci, abys na mě měla víc času? abych ti mohla zavolat, jestli máš čas a ty mi řekla, že ho máš? já ti to přeju, ale zároveň mě to sere. jsem tu taky, víš? občas tě potřebuju. to bylo pořád, jak budem chodit ven. kam ty plány zmizely? úplně se divim, když někam jdeš jenom se mnou. když si na mě najdeš čas. neni to špatně?
proč nejsi tady? proč jsi v jiný zemi? už takhle jsem se skoro neviděli a ty odjedeš na rok pryč. chybíš mi. mam tě fakt strašně ráda. když jsi na tý oslavě řekl, že jsem tvoje ,úplně best friend' byla jsem strašně ráda. ještě víc za tvoje obejmutí. a jsem i ráda za to, že tvoje holka na mě nehorážně žárlí.
na tý oslavě si byl se mnou, když jsi mohl bejt s ní. seděli jsem tam skoro na zemi, kouřili ukradnutý cíga a pili pivo.
nebo když jsem k tobě ráno přijela, protože jsem měla od devíti a chtěla jsem te ještě vidět než odjedeš. měli jsme nejlepší vodnici, poslouchali jsme tigp a the weeknd, darovala jsem ti muj rakovinotvornej náramek a pustil si mi tvuj track, co ještě nikdo neslyšel. byl dobrej. vážně.
když mi onu říkal, cos mu o mně psal/říkal, měla jsem takovej ten skvělej pocit.
což mi připomíná, že i onu se mi dlouho neozval. ne že bych mu to vyčítala. měla bych se mu spíš ozvat já. ale když mně prostě určitým chováním připomíná grdho a to mě hrozně vytáčí. strašnej nervák jsem.
spoustu lidí, co se v poslední době pohybuje v mym životě, nějak souvisí s tou oslavou. onu, grd, rz a pak taky třeba kj. píšem si už od tý oslavy, vlastně to byla i jeho oslava, kde mi říkal, že vypadam jako sharlota, vysmál se mi, že mam twitter teprve rok a chvíli jsem měla pujčenou jeho snapback. ale vůbec jsem si ten večer nemyslela, že mi pak sám od sebe napíše a že si budem psát 24/7 a že si budem tak rozumět. nevim proč, ale o takovych lidem jako je kj nebo tk jsem si dřív myslela, že jsou to strašný zmrdi. a buď začínam poznávat, že jsou spíš opak a nebo to jenom všechno blbě chápu.
možná si i s kj rozumim víc než s tk. co se týče hudby a i v poslední době mi odepisuje víc než jednim dvěma slovama. vlastně si s nim píšu snad nejvíc. určitě nejvíc.
ale ještě ani jednou jsme nebyli venku, viděla jsem ho jenom dvakrát. na tý oslavě a pak před tejdnem, když jsem byla venku s tk a on tam na chvíli přišel.
žeru, když mu pošlu snap a on mi na to odepíše ,roztomilouš' nebo něco na ten způsob.
(a nenávidim slovo žeru, hh)
pořád se domlouváme, jak se někde potkáme, jak pujdem na cígo, jak mi pujčí van(s)ovou mikinu a tak a stejně ho většinou vidim, když ani nevim, že tam je a tam kde má bejt, tam ho nepotkam. je strašně fajn.
dřív jsem ho jenom sledovala na ig a prostě jsem si myslela, že je to typickej plzeňskej patnáctiletej dement. možná je :Ddd ale je hrozně vtipnej. v dobrym slova smyslu.
strašně dlouho jsem nebyla na longu. (pořád používam slovo strašně). vlastně naposled s lb. párkrát jsem se zabila, bála se sjet kopeček a vlastně celkově se strašně ztrapnila.
ale seru z něj. je hrozně roztomilej, boží a nevim co všechno. píše plzeňský slova jak moje máma. chtěl jít se mnou na brko, ale jsem slušná a nehulim, že jo. jjj, jasně. ne, já nevim, proč jsem s nim nešla. ale vlastně pokaždý, co jsem se s nim bavila, tak jsem viděla jenom jeho červený oči. a stejně byl pořád hrozně roztomilej. jak to dělá?
plno srdíček a spoustu lásky v konverzaci a ve skutečnosti mu říkam příjmením, protože vim, že ho to sere. ale mam ho ráda. a ráda ho lochtam, protože vim, že to ho sere taky. hh. ale vstal kvůli mě o hodinu dřív, aby se mnou mohl jít ven, abych se nenudila. a taky jsem byli na vodnici, kde říkal, že je divokej jako višeň a smál se mi, že jsem ovce. na tý škole se s nim bavim snad nejvíc. s fotbalistou.
nemam ho ani na fb v přátelích, nikdy jsme si neřekli víc než jedno slovo a jediný, co nás spojuje je škola, vzájemný sledování na ig a společný některý kamarádi. ale existuje něco hezčího než jeho úsměv? pokaždý, co mě potká, tak se na mě usměje a pozdraví mě. a já celej den nepřemejšlim nad ničim jinym (ok, to bych kecala). úplně jsem se divila, když mě někdy před třema tejdnama pozdravil jako první. bav se se mnou pls. přidej si mě na fb pls. napiš mi pls.
joo, tak a ještě jedno ok - neni jedinej, kterej má úplně dokonalej úsměv. tk nebo lb jsou na tom stejně.
nejvíc mě potěšilo, když mi napsala míša tu slohovku. chybí mi muj kuřák s kočičíma vanskama. chci už ven s tc, musim se s nim domluvit na pátek. ranní cígo před školou s jkh. dablovo vylejvání srdíčka. matasovo hulení. co se to s tebou stalo, hóňo? napsal mi hb. ráda si píšu s o, je to úplně něco jinýho. byla jsem na benovi s faigym, ráda jsem ho viděla. chci se zase bavit s krč.
hh, tak jste se seznámili.
 


Komentáře

1 victoria-liar | 26. října 2014 v 16:01 | Reagovat

Promiň.Delší dobu se snažim,ale bude trvat ještě asi dlouho.Zkus to prosím vydržet až se naučím to zvládat všechno najdenou,všechny najednou.Alespoň všechny dva když už nic jinýho.Každý má asi nějaký odbobí,prosím snaž se to pochopit.Teda já vim,že to chápeš a možná ani nejde to pochopit.Já vim jak se cítíš,ale teď s tim prostě nedokážu nic dělat.Ale snažim se.Nikdo neni..ne tohle nenapíšu protože to už je moc,moc ech sentiment,trapný a ohraný.A vážně promiň,nic víc ti říct nemůžu. JO ještě něco můžu. Mám tě strašně moc ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama