6. listopad

6. listopadu 2014 v 23:35 | x |  diary
je 23:16, nejspíš bych už měla spát, ale já pořád nemůžu usnout. jo, a taky mam strašnou chuť napsat článek.
dalo by se říct, že jsem šťastná. možná. lidi se okolo mě střídají a zároveň zůstávají. nechápete to? jsou pořád tady jenom on pro mě nebo já pro něj už znamená/znamenam něco jinýho. štve mě to. třeba u tk. co se to stalo? proč odepisuješ tak jak odepisuješ?
žárlim. žárlim kvůli všem maličkostem. žárlim kvůli tomu, že nejsem pro tebe aspoň trochu něco víc.
cítim se méněcenná. asi jsem. vždycky jsem byla.
mam ráda lidi, co znam díky internetu. josy, bejzika a třeba i zaxika, i když ten mi nenapsal sto let. jasně, mohla bych mu taky napsat třeba já.
chci si utřídit v hlavě všechny myšlenky a názory, ale nejde to. pořád se to mění. proč se aspoň něco neustálý? něco dobrýho? všechno je pořád jinak, nedokážu si na to zvyknout. v jednu chvíli se bavim s někym a najednou už se o mě nezajímá. hh divíš se?
mam ráda lb, tk, kj, jh, dejva, josy, rz, viki, bejzika, vj,.. hele bejziku, proč jsem si tě tak oblíbila? vysvětli mi to pls
začala jsem se bavit s jb, trochu i s třidvatři. nebo spíš s třidvatři jsem si trochu psala, je fajn.
chybí mi hrozně lidí. třeba tc, roz nebo kuřák s kočičíma vanskama. a pak mi chybí některý lidi, ale nechtěla bych už se s nima bavit. jako třeba onu. nebo grd. nechápu tě, sorry. a jseš teď strašnej kretén.
pár lidí mi o jb alias vykombenym frajerovi řeklo, že je to namyšlenej kretén, co namotává každou. (nenávidim slovo namotává, připomíná mi to p. a to neni nic dobrýho). ale mě přijde fajn. a takových kluků znam milion. přijde mi, že snad každej kluk chce minimálně patnáct holek a prostě když mu to s jednou nevyjde, tak to neřeší a zkouší to na jinou. prostě mi to tak přijde, nevymluvíte mi to vašema slabýma výmluvama. dneska celej ten venek s nim byl tak nějak hrozně fajn. dělala jsem si co chtěla, nepřemejšlela jsem nad tim. dotyky. trochu sweet, růžový jak jeho triko. i když on tvrdí, že růžový neni.
nízký sebevědomí. nevim, co s tim. nevěřim si vůbec v ničem. nenávidim na sobě každou část. proč to tak je? proč to je tak moc? hnusim se sama sobě, to neni dobře. ale prostě to tak je. celá moje povaha stojí za hovno. a můj vzhled taky. proč nemůžu bejt někdo jinej? někdo lepší?
škola. škola. škola. neslyšim od vás nic jinýho, nic jinýho vás nezajímá. hnusíte mi to ještě víc, uvědomujete si to? křik a nadávky nepomáhájí, nemotivují.
s e. je to jiný. mrzí mě to.
bojim se, že každou chvíli přijde máma a seřve mě, co dělam v půl dvanáctý na macbooku. bojim se polsední dobou úplně všeho. všeho, co souvisí s rodičema. bojim se mych rodičů?
jsem vyklepaná. permanentně. někdy ani nevim z čeho.
sere mě, že když se zhulim tak se třesu, jak kretén. nejde to ovládat. lol. pak se akorát nervuju, jestli vypadam fakt tak moc jako naprostej čůrák. asi vypadam. třeba.
všude kolem mě dlouhodobý vztahy. přijdu si divně, když já jsem skoro nikdy a skoro nic se skoro žádným klukem neměla. trapko. chci taky někoho. chci umět bejt ve vztahu. možná, že i byli šance s někym bejt, ale vždcky to poseru. VŽDYCKY VŠECHNO POSERU.
prostě si vlastně jenom uvědomuju, že jsem tak nějak zbytečnej člověk.
a že potřebuju obejmout.
obejmeš mě?
upřímně?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama